Dačického 12
BRUTÁLNÍ všechno - nejlepší VZPOMÍNKY 13.8.2011
Začátečníci BMka Kolín si vyrazili na závod - Dačického 12, který se konal v Kutné Hoře. Náš trenér Juras, který OPĚT ŘÍKAL ŽE TO BUDE SKORO ROVINKA, nás nechal ve štychu a jel na golf. Úkol zněl jasně, musíme se nejen otrkat, ale také zaběhnout do určitého času: Václav První měl zaběhnout „12ku“ pod hodinu, Královna Kunhuta za „hodinu pět“ a Tríza za „hodinu deset“. Do Kutné Hory jsme dorazili první, to bylo ale také jediné prvenství, kterého jsme dosáhli. Někteří z nás, co v noci samou nervozitou nemohli usnout, posnídali energy drink V půl 11 byla ukončena naše nervozita a začalo naše utrpení. Vyběhli jsme do kopce a pak se ubírali podél říčky Vrchlice, trasa opravdu krásná, už jsem se viděla, jak dobíhám do cíle za „hodinu sedm“, jenže pak to začalo – KOPCE! Takové krátké, ale velmi strmé, tak strmé, že dokonce tři muži přede mnou, to vzdali a raději ho v klídku vyšly. Tyhle kopce, byly opravdu vysilující, náročné, BRUTÁLNÍ V cíli jsme se navzájem ujistili, že to byl opravdu BRUTÁLNÍ závod, slíbili jsme si, že už na žádný závod NIKDY nepojedeme, na což jsme asi za čtvrt hodiny u piva zapomněli a zvesela si naplánovali půlmaratón. Samozřejmě rovinatý, ale tentokrát skutečně rovinatý, jinak na šachtu půjde trenér! Milým bonusem k celému zÁvodu byl úspěch našich "holubiček", které se v soutěži manželských párů umístili na krásném 3. místě, což se stalo v historii BMka vlastně poprvé, kdy někdo něco vyhrál (tombola se nepočítá, Jurasi). A abych nezapomněla, DÍKY, TRENÉRE! PS: Jak to bylo ve skutečnosti s gentlemanským gestem Václava Prvního se dočtete v "Drbárně", totiž v "Dámské volence"
. Nutno podotknout, že ti, co v noci nervózní nebyli, tak v „závodním městečku“ už to na ně taky přišlo, všude okolo nás byli samí borci a borkyně a závodníci, co se mimo jiné věnují triatlonu. A mezi nimi my, skutečnýtým snů – ospalá Královna s bolavou kyčlí, její choť s bolavými zády a lenochod
. 
, každého z nás několikrát napadlo to vzdát (nebojte, nezvdali jsem to
). To ovšem nebyl jediný problém na trati, který nás všechny překvapil, v cíli jsme se shodli, že další začátečnický „sek“, který se nám všem třem povedl, bylo pití na občerstvovací stanici,všichni tři jsme pili za běhu. Nosem
. Druhá půlka závodu už byla trochu lepší, vlastně jak pro koho, Václavovi Prvnímu se dostaly do boty kamínky, musel kvůli tomu dvakrát zastavovat a vyklepat botu i ponožku. Nakonec gentlemansky "počkal" na svou ženu Královnu Kunhutu, která ho celou dobu „uháněla“
a společně, ruku v ruce proběhli cílem v čase 1:03:18
. Kéž bych je u toho mohla vyfotit
. V tu dobu mi chyběl do cíle ještě asi kilometr, bála jsem se, že nestihnu doběhnout pod „hodinu deset“ a trenér mě pošle do dolů na šachtu, zabojovala jsem a seběhla smekavý kopec naplno, stihla jsem to jen tak tak (kupodivu bez zranění), a mohla se radovat z času1:09:23.
.
