Miřejovický půlmaraton
21. 8. 2011
Děkuji Ti, Pláštěnková vílo! 30.7.2011
Dopředu jsme avizovali, že se v sobotu 30. 7. 2011 zúčastníme Miřejovického půlmaratonu, když jsme se ovšem v sobotu vzbudili dodeštivého dne, zvažovali jsme, zda by nebylo rozumnější zůstat v posteli. Jenže…MY NEJSME Z CUKRU! Takže jsme jeli.
Závod byl dopředu vyprodaný, ale přesto někteří závodníci zůstali raději v posteli, na startu jich tedy bylo „pouhých“ 217. Ano, 217 zmáčených, zimou se klepajících běžců, kteří již netrpělivě očekávali, až paní Dana Zátopková odstartuje jejich nadcházející utrpení.
Juras vyběhl tak, aby zaběhl na svůj osobáček(1:40:00), vše šlo relativně dobře až do 10. kilometru, tam mu došly síly, nemohl dál, chtěl to vzdát a tu náhle se zjevila „Pláštěnková víla“ (toto označení nám přišlo lepší než drobná dívka s číslem 318 a pláštěnkou). Pohlédla na vyčerpaného Jurase a optala se ho:“Tak jak ti to běží?“. Juras na ni taktéž pohlédl a zoufalým hlasem, který by mohl někomu vzdáleně připadat jako dětské fňukáníodpověděl:“Néééběěěžíííí tóó...béééé!“ . A to bylo vše. Zdá se vám to málo, viďte? Jenže představte si, že jedna taková vlídná věta od Pláštěnkové víly způsobila u Jurase RESTART (takhle to sám nazval), zavěsil se na ni (obrazně řečeno) a ve stínu její pláštěnky se ubíral do cíle (něco přes 10 km), na osobáček to už samozřejmě nebylo,tady šlo o život, vážení, ten déšť, protivítr, požití nechutného energetického gelu, to vše sehrálo roli v tom, že Juras se objevil v cíli v čase 1:45:59. Živ, zdráv a promočen. Ještě v okouzlení mi vylíčil zázračný příběh, který se mu na trati stal, a stejně tak, jak ho vyprávěl on mně, vyprávím ho já vám a jednou ho takhle budu vyprávět i svým dětem..
A co že jsem mezitím dělala já? Nu, to už je zase jiný příběh, možná stejně tak neuvěřitelný jako ten Jurasův, ale o tom více..v „DÁMSKÉ VOLENCE“!